Poc­i­ty, kdy vnímáme, že toho máme nějak moc, že se nedokážeme pořád­ně soustřed­it na jed­nu důleži­tou věc a naše pozornost přepíná od jed­né situ­ace k druhé, hlavou se nám honí tisíce myšlenek najed­nou, zvyšu­jí napětí ovlivňu­jící nás samot­né.

Přání vše zvlád­nout s přehle­dem, být schop­ni pora­dit si a ujas­nit pri­or­i­ty, pos­tup­ně se věno­vat jed­notlivým úkolům se nám nedaří naplnit. Frus­trace narůstá, čas­to nám až svírá žaludek při pomyšlení na hro­madící se úkoly. Situ­ace, které nás předtím nechá­valy chlad­ný­mi a nemohly nás rozhodit, nás najed­nou obtěžu­jí, jsme impulzivní a podráždění. Přemýšlíme, co se to s námi děje, hledáme způ­so­by, jak si pora­dit a opět dostat svo­ji mysl i vnitřní rovnováhu pod kon­trolu. Tyto poc­i­ty jsou známk­ou přetížení.

Signá­ly přetížení

  1. Nedokážeme pře­s­tat myslet na prob­lémy.
  2. Nemáme trpělivost s lid­mi kolem nás.
  3. Mění se nám nála­dy.
  4. Ztrácíme chuť do živ­ota.
  5. Jsme pes­imističtí a zmocňu­jí se nás poc­i­ty bez­nadě­je.
  6. Nemůžeme klid­ně spát.
  7. Nedokážeme se soustřed­it na to, co chceme.
  8. Pořád se cítíme unaveni a bez energie.
  9. Ztrácíme moti­vaci.

4 zák­lad­ní kroky na zvlád­nutí přetížení

1. Uvě­domit si

Prvním krokem ke zvládání přetížení je schop­nost uvě­domit si, že jsme přetíženi. Je potře­ba se zas­tavit a uvě­domit si, že se s námi něco děje, že nezvládáme úkoly a cíle tak, jak je to u nás běžné. Další hro­madění a pokus o řešení situ­ací v přetíženém stavu jen situaci zhorší a způ­sobí nám ještě vetší frus­traci a napětí. Stres, který to v nás vyvolává, nám nedo­volí kval­it­ně pos­tupo­vat a dosáh­nout cílů. Když si dokážeme při­pustit, že je toho na nás moc, že situaci nezvládáme nebo zvládáme jen „s odřený­ma uši­ma“, jsme na správné ces­tě k tomu, aby­chom se přetížení postavili a zvládli jej.

2. Zas­tavit se

Dalším krokem poté, co jsme si uvě­domili, že se něco se námi děje, že se necítíme dobře a nedaří se nám podle našich před­stav, pro­tože jsme přetíženi, je schop­nost zas­tavit se a nepokračo­vat v hro­madění úkolů, které ste­jně v přetíženém stavu neb­udeme schop­ni zvlád­nout. Zas­tavit se zna­mená, že se vyh­neme dalším poža­davkům, najdeme si pros­tor na to, aby­chom si sami a v klidu promysleli, v jaké situaci se nacházíme a jaké vedou ces­ty ke zlepšení.

Je to ste­jné jako u dok­to­ra, který nejdříve zjistí nemoc a násled­ně navrhne léčbu. Zamyšlení nám vrátí poc­it, že máme kon­trolu nad vlast­ním živ­otem. Když si uvě­domíme, že je to na nás, jak a co budeme dál dělat, že nikdo není superhrdi­na, co dokáže vše, nikdy nepochy­bí a není unavený, získáme energii a sebedůvěru hle­dat pos­tupy, jak svůj živ­ot vrátit do správných kole­jí. Shon­em a ukvapeným řešením se nám to určitě nepo­daří.

3. Zklid­nit mysl

Po uvě­domění si situ­ace a zas­tavení se, jsme získali odd­e­chový čas. Náš mozek již ví, že netápeme ve tmě, ale že máme kapac­i­tu na plán, jak prob­lémy zvlád­nout. V této situaci se začneme cítit lépe a sebe­jistěji. Teď nastává ta pravá chvíle na zklid­nění myšlenek a získaní opě­tovné rovnováhy. Zkusíme využít nějak­ou med­i­tační tech­niku (dýchání, řízená med­i­tace, vizual­izace atd.) na uklid­nění nebo se zklid­níme pomocí sportu, spánku, čet­by… Záleží na nás, co nám vyhovu­je. Jakáko­liv tech­ni­ka, jež nám vrátí vnitřní har­monii, je skvělá. Nezáleží, jak dlouho trvá nebo jak­ou for­mu zvolíme. Důležité je načer­pat sílu do dalšího období a získat chuť se do toho pustit s poz­i­tivní energií. Znovuzískání poz­i­tivní per­spek­tivy, i když zatím jen v naší hlavě, je nejlepším lékem na přetížení.

4. Hledání správných řešení

Po uklid­nění emocí a srovnání si myšlenek v hlavě nastává ten pravý čas na hledání řešení, jak dostat náš živ­ot pod abso­lut­ní kon­trolu. Prvním krokem s klid­ným tělem a jas­nou hlavou je sep­sat si všech­ny resty, které se nám nahro­madi­ly, a jejich roztřídění podle možnos­tí real­izace a důleži­tosti. První úkol na sez­na­mu je ten, který je nejdůležitější a je nezbyt­né jej učinit hned. Je potře­ba dělat kroky pos­tup­ně, jeden po druhém a s rozumem. Nes­míme se nechat ani v této fázi zat­lačit do kou­ta, když na nás bude vyví­jen tlak zvenčí. Nenechme se streso­vat zbytečně, když víme, že nám to nic dobrého nepři­nese. Svět se nezhroutí a nikdo nás nez­abi­je, když nejde vše podle plánu. Je také potře­ba si uvě­domit, že se neda­jí všech­ny úkoly udělat najed­nou, nebo je urych­lit. Dostali bychom se do začarovaného kruhu a opět bychom se ocitli v přetížení. Takže coko­liv se stane, vždy zpo­ma­lme, nadech­něme se a až pak se pusťme zase do akce. Hlavně se netreste­jme a neu­pade­jme do bez­nadě­je. Vezměme si z každé situ­ace zkušenost a snažme se příště dělat věci jinak. S větším kli­dem, roz­va­hou a jas­ným pos­tu­pem.

Naslouchejme vždy svým potře­bám, ale i poc­itům. Naslouchejme sami sobě a své­mu tělu. Naučme se znát lépe své tělo a aktivu­jme jeho schop­nost dostat se opět do rovnováhy a psy­chické sta­bil­i­ty. Tělo nám vždy vysílá jas­né signá­ly, kdy je toho už dost nebo kdy můžeme při­dat. Naučíme-li se dopře­du ana­ly­zo­vat jeho poc­i­ty a uvol­níme-li jeho tem­po dříve, než zátěž překročí únos­nou míru, můžeme přede­jít mno­hé­mu trápení a zkla­maní. Rozhod­něme se, že se již nenecháme zat­lačit do kou­ta! Rozhod­něme se, že sami určíme, co je pro nás nejlepší!

Cítím přetížení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.