Jsou vzácnější než šafrán. A zvlášť s přibývajícím věkem a naší narůstající opatrností je to s hledáním blízkých přítelkyň stále komplikovanější…
Závidím své dvouapůlleté dceři. V jejím věku stačí přijít na hřiště, stoupnout si k holčičce, která se jí líbí, a za pár vteřin komunikují. Pak mi hned hlásí, že Zuzanka má bratříčka nebo že jí Petruška půjčila lopatku a příště se na ně zase těší. Pamatujete? Ani na základce to nebylo těžké. S tehdejší kamarádkou vás spojilo sezení v lavici nebo kroužek keramiky. Na střední přituhovalo – šlo o to, kdo je trendy, co kdo čte, kdo se komu líbí nebo nelíbí. Začaly souboje o kluky, o to, kdo má větší prsa nebo vyšší podpatky. Ale i tam vznikala přátelství jak na běžícím pásu, a pokud se zadařilo vytvořit dobré pouto, mělo šanci patřit k dlouholetým. Jenže pak jste šly na vysokou, vaše nejlepší kamarádka ze základky/ze střední, se vdala… a najednou jste hledala zase. Skončila jste vysokou, šla do práce, taky se vdala (nebo vyměnila chlapa), a ta, s níž jste bydlela na koleji a pořádala divoké tahy městem, se odstěhovala… Prostě — okruh kamarádek se s věkem spíše zmenšuje, než aby rostl. A jen málokterá z nás tomá jako legendární holky ze Sexu ve městě (jakkoliv bychom asi úplně všechny chtěly).
Moudříme, ale ztrácíme
„Zamlada se tvoří přátelství jednoduše. Je to takové to, že když se potom roky nevidíte, máte si pořád co říct, na co navázat, vzpomínat. Zamlada totiž většinou bývají přátelé to hlavní „poslání“, pro které stojí za to žít. Parta se zdá ideální bez ohledu na to, kde vznikla a co ji pojí — jestli škola, sport nebo letní brigáda,“ říká k tomu koučka a mentorka Martina Fau
(www.stastnazena.eu) a ještě pokračuje: „Čím jsme starší, máme tendenci si víc vybírat. Už nepijeme jednu točenou kofolu za jedno kapesné, ale dáváme si mojito nebo 100% šťávu z čerstvých pomerančů z výplaty, do které kámošky nevidí. Krátí se společný čas, prohlubují se rozdíly, vkus i názory. Máme partnery, kteří si něco myslí o kamarádce, jejím manželovi, o
jejich dětech i známých. Stojíme jako kamarádky před „volbou“, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.“ I proto se nám asi stává, že když neukotvíme opravdová přátelství řekněme do pětadvaceti třiceti let, můžeme být nakonec obklopené spoustou příjemných žen, chodit s nimi na kafe, ale kdybychom si z nich měly vybrat třeba poručnici pro své děti? Věděly bychom?
Bytostná potřeba babského spolubytí
Já v poslední době vlastně nevím – s mateřstvím jsem se dostala mimo předchozí okruh blízkých žen a nový se nestvořil jen tak, že jsem chtěla. Brzy se budu stěhovat a čekají mě další odloučení. Nepochybuju, že budeme s dosavadními kamarádkami v kontaktu, ale budeme si i nadále blízké? Neumím si představit, že ne, protože… „…my ženy, když jsme dobré kamarádky, si dokážeme navzájem skvěle naslouchat, cítit své potřeby ještě dříve, než jsou vyřčené (což si někdy marně přejeme od partnera), můžeme společně dělat spoustu krásných malých hloupostí. Mluvit jedna přes druhou a ochutnávat moře dobrot. Zkoušet, půjčovat a vyměňovat si šaty. Skládat si upřímné komplimenty o tom, jak nám to sluší. Probírat vztahy a rodinu, a opět vztahy a rodinu. Sdílet, jak se která cítí, co se které přihodilo, jak na to reagovala. Kvalitní ženská společnost v nás posiluje ženské kvality. Včetně bezstarostného plynutí, jemnosti i divokosti,“ vypočítává lektorka partnerských vztahů a osobního rozvoje Denisa Palečková (www.denisapaleckova.cz) důvody, proč každá z nás bytostně potřebuje mít opravdu dobré přítelkyně. Jsou pak naší součástí, doplňují nás. Jednoduše tu pro nás jsou. A my zase pro ně, což taky do značné míry formuje naše Já.
Dobrá, lepší, nejlepší…
Pokud právě nikoho blízkého ženského nemáte a začne vám chybět, asi se nejdřív rozhlédnete kolem sebe a začnete bilancovat, která z těch holčičích známostí má pro vás jakou váhu. Co pro vás ta která známá znamená. Proč vám vlastně nejsou bližší? A mohly by se bližšími stát? „Zvrat z obyčejného na TOP přátelství může vzniknout buď pomalounku polehounku, střádáním společných prožitků a důvěrnosti. Nebo skokově, silným společným zážitkem, příběhem, při kterém se nacházíme za hranicí toho, co je pro nás běžné a pohodlné, přináší to něco nového, často i překonání nějaké výzvy,“ vypočítává Denisa Palečková. Z toho jasně vyplývá, že v cukrárně u sachru to za hranice občasného vídání se nedotáhnete. Při rýpání se v čokoládové polevě vám totiž brzy dojdou témata hovoru a příště si rozmyslíte, jestli ses dotyčnou uvidíte. V tomto směru je to jako s chlapama. Musíte mít společného něco velkého. Nebo hodně drobností. A pořád na tom makat.
Jiskříte, nebo nejiskříte?
Myslím, že to mezi vámi musí i určitým způsobem jiskřit. A zároveň se mezi vámi nesmí shromažďovat nevyřešená nedorozumění. Kamarádky (ty TOP obzvlášť) mezi sebou mají čistý stůl. Jsou si blízké natolik, že věří, že ustojí i výměnu názorů, umí se smířit, omluvit, mluví na rovinu a tajemství mají jen v případě, že jde o narozeninové překvapení pro tu
druhou. No, možná přeháním, ale… tolik zase ne! Blízké holčičí přátelství je stejné jako jakýkoliv jiný vztah a potřebuje růst na pevných základech. Takže bez přetvářky. A jsem si jistá, že je lepší ztratit potenciální, ale nevyhovující kamarádku, na které vám něco nesedí, hned… než s ní ztrácet čas roky a pořád jí dávat šance jako nevěrnému chlapovi. Takže neignorujte ani takové to „něco mi na ní vadí, ale nevím co“. „Intuice je mocná! Nejlepší je řídit se tím, co cítím, a když mi něco nesedí, něco mě varuje, nepokoušet to. Nebo se zeptat a ověřit si to na rovinu, pokud to ověřit jde. Hlavně se nenechat vláčet v nekomfortu a stále hrát fér. Když třeba zjistím, že mi kamarádka tvrdí, jak by zašla na skleničku a pořád jí to nevychází, přitom od známých se mimoděk dozvím, jak se chodí bavit, je to divné.… tehdy zbystřím, ať chci nebo ne,“ dává příklad koučka a mentorka Martina Fau. Ano, i holky vás můžou zklamat a rozchod s nimi bolet. Jenže, s tím nic nenaděláte, tohle si musíte risknout. A já věřím, že když opustíte nevyhovující, uděláte tím prostor tomu lepšímu, co přijde.
Když hledáte nové tváře…
Přestěhování se je pak typickým příkladem toho, kdy se dostanete do situace, že musíte hledat úplně nové přátele. A to je s přibývajícím věkem opravdu stále těžší. „To, že se výběr s postupem věku zužuje, respektive rostou nároky na kvalitu kamarádky, můžeme nicméně považovat i za projev určité zralosti a hloubky. Čím více poznáváme sama sebe, tím jsme i jasnější v tom, co chceme a co nechceme,“ říká Denisa Palečková k tomu, proč by vás třeba i delší absence upřímného holčičího přátelství neměla ničit. Prostě zrajete, vybíráte si a kamarádství lusknutím prstu nevznikne, chce to čas, trpělivost a vaši aktivitu. Že byste si udělala plán a systematicky hledala třeba na sociálních sítích v místě bydliště nebo mezi podobnými zájmovými skupinami? To je jistě jedna z možností, nicméně raději vyrazte rovnou ven… „Kamarádka je energie, to aby přišla, je rezonance. Je to o tom si správně přát! Chovat se tak, jak si přeju, aby si našla kamarádka mě. A být aktivní. Když uvidím ženskou, která mi na první pohled sedí a je mi sympatická, nebát se a oslovit ji. Jednoduše mít otevřené oči a náruč a vědět, že takových kamarádek, které po dobré kamarádce touží, je hodně,“ vysvětluje Martina Fau, že i při hledání přátel prostě nesmíte přešlapovat na místě, ale jít a cestou se rozhlížet a přijímat výzvy. Občas se pozastavit, seznámit se, poklábosit, vnímat, jak se cítíte, a případně jít zase dál.
Jehla v kupce sena
Než najdete, asi se párkrát spletete. Ale otrávit by vás to nemělo. A aby se vám hledalo lépe a nepátrala jste po té pověstné kupce sena, pojďme si dát ještě dohromady, kde a jak hledat:
• popřemýšlejte, proč vám právě kamarádka chybí, a co byste od ní vlastně chtěla (chodit na kafe, běhat, klábosit, nebo všechno dohromady?)
• uvědomte si, že kamarádka vás sice sbalit může, ale na rozdíl od lovení chlapa, tady máte prostor být vysoce aktivní i vy sama… sedět a čekat, až se nějaká potenciální kamarádka najednou objeví? To byste mohla čekat vážně věčně (věčněji než u chlapů)
• místa, kam se pro kamarádku vydáte, by měla odpovídat vašemu naturelu: milovnice knížek se prostě nepůjde seznamovat na závod v realley. A pokud, musí počítat s tím, že tam budou holky, co čtou leda tak návod na sestavení automotoru. Takže vyhlídky nic moc.
• začít seznamování oznámením, že hledáte kamarádku, může být originální… ale asi bych po něm sáhla v okamžiku, kdy dotyčnou chvíli znáte nebo pozorujete zpovzdálí, něco o ní víte… jinak budou lepší neutrální konverzace, ve kterých se jen tak mezi řečí zeptáte, jestli by se vaše potenciální kamarádka nedala někdy v budoucnu kafe (pokud s vámi aspoň chvíli konverzovala s úsměvem na tváři, velmi pravděpodobně kývne)
• nejvíc potenciálních kamarádek najdete v tzv. ženských kruzích – holčičí semináře, pobytové víkendy, holčičí fitcentra nebo kurzy šití? Tam přesně chodí ty, kterým chybí holčičí sdílení (tedy skvělé potenciální kamarádky a pravděpodobně „takylovkyně“)
• a až se začnete poznávat, mějte na paměti, že bez otevření se nezjistíte, jestli před sebou máte opravdu novou kamarádku… tvářit se, jak si myslím, že bych se měla tvářit, neprodává„mě“, ale nějakou představu o mě (Což je mimochodem jedna z typických chyb, které děláme i s novými muži: předkládáme jim sebe jiné, než jsme, jen proto, že si myslíme, že by nás tak jiné chtěli… a pak vedle sebe máme snadno ty nepravé – muže, i kamarádky.)
BOX: Může kamarádku nahradit partner?
Do jisté míry asi ano. Určitě platí, že váš muž by měl být i vaším přítelem (ale určitě nejen přítelem!!!). Jenomže, holčičí kamarádství má jistě bonusy, které nám muži nikdy nedají. Dokonce, ani když jsou z řad gayů, o kterých se traduje, že jsou báječné kamarádky. Jsou, vím to z vlastní zkušenosti, ale přesto v sobě mají něco maskulinního, co jim taky ne vždycky dovoluje s námi jen „po holčičím“ rezonovat. Typické je to podle Denisy Palečkové ve chvílích, kdy se potřebujeme jenom vypovídat. Neřešit, jenom vypovídat: „Když partnerka například řekne, že měla perný den v práci, pro muže to může znít jako výzva k akci: „Aha, mám něco udělat?” A může začít radit: „Zkus si najít něco nového!” a podobně. A přitom jste si jako žena chtěla jen vylít srdce a cítit pochopení a podporu, nikoliv reagovat na návrhy řešení, že? To je kamarádce hned jasné!“
Pro zajímavost!
Podle holandského sociologa Geralda Mollenhorsta člověk každých sedm let obmění polovinu svých přátel. Nevím, nakolik tato teorie počítala i s nejlepšími kamarádkami, ale faktem je, že po celý život vám jedna TOP prostě nevydrží a čas od času musíme začít hledat.
Časopis MOJE PSYCHOLOGIE, 04/ 2016, s. 36 – 39, Jana Potužníková, Martina Fau