Časopis PERFECT WOMAN, 2014. Text: Jana Potužníková, na otázky odpovídá Mar­ti­na Fau.

Potkat toho pravého je pořád­ná dři­na. Možná pro­to se pak něk­terým lás­ka poněkud vymyká z ruk­ou a ze stra­chu před ztrá­tou milo­vaného nechá­va­jí přerůst své city v něco, co zde­generu­jte i ten (zpočátku) nejkrás­nější vztah. Víte­jte ve světě „lásky­plných závisláků“.Závislost je zvlášt­ní stav, při němž potře­bu­jete k živ­o­tu něco, co ostat­ní ne, a nedáte bez toho ani ránu. Šílíte, když o to „něco“ při­jdete. Trápíte se, když víte, že vás čeká dočas­né odloučení. A bez toho „něče­ho“ pak zažíváte mno­hdy vel­mi kruté absti­nenční příz­naky, jež vás mohou z milé, usmě­vavé bytosti proměnit v roz­zuřené mon­strum, nervózní hromád­ku neštěstí i psy­chicky labil­ního jed­ince. V tom je závis­lost zlá. Bere vám totiž samot­nost, schop­nost obstát sama za sebe, bez berliček, jim­iž se věci, na nichž jste závis­lá, jednoduše stá­va­jí. Ano, něco vám vynahrazu­jí, dáva­jí vám odvahu, uklidňu­jí vás, zlepšu­jí vám náladu, stim­u­lu­jí, stá­va­jí se vaší součástí. A je celkem jed­no, jestli mlu­víme o „roz­tomilé“ a mód­ní závis­losti na čokoládě, nebo stále kri­ti­zo­vanější závis­losti na vir­tuál­ní komu­nikaci či právě o pří­padu, kdy se v závis­lost promění něco tak zák­lad­ního i nedotknutel­ného, jako je lás­ka!

Mami, mám tě rád…

Kousek té závis­lácké lásky si přit­om odži­jeme každý – když se ještě jako úplně malinké děti držíme pověst­né máminy sukně, a nedáme bez ní ani ránu. Tahle závis­lost a tahle lás­ka se ale časem nasytí. Sukně se pustíme a poma­lu zkoušíme stát na vlast­ních nohou. Je přit­om prokázáno, že lépe se takové osamostatňování a opouštění emo­cionál­ní závis­losti daří těm, jejichž potře­by byly v tom­to směru dokonale naplněné. Byli tedy dostatečně objímáni, při­jímáni, milováni od prvního nadech­nutí po okamžik, kdy se rozhodli, že už to půjde bez mámy. Takové děti pak k závis­lostem – emo­cionál­ním i jiným – mají v dospělosti mno­hem dál než ty, které (co se mateřské lásky týče) nedostaly to, co chtě­ly nebo potře­bo­valy. Právě z nich se rodí první kat­e­gorie adep­tů na emoční závis­láky. Pro­tože když pak jed­no­ho dne potka­jí něko­ho, kdo jim zase řekne ono vytoužené, posilu­jící a v dět­ství postrá­dané „milu­ji tě, mám tě rád“, stane se dotyčný stře­do­bo­dem jejich svě­ta. Polobo­hem. Světlem, bez něhož vad­nou jako kytky ve tmě. A pak se vztah, který má být v rovnováze a mít přínos pro oba zúčast­něné, stane peklem pro jed­no­ho a závis­lostí pro druhého.

Další kousky sklá­dačky

Za vznikem emo­cionál­ní závis­losti jed­no­ho na druhém může být ovšem také geneti­ka. Nebo skutečnost, že dotyčný jako malý vyrůstal v emočně závis­lém prostředí a pouze napodobu­je chování rodičů, aniž by věděl, že je na tom něco špat­ně. Nikdy to ovšem není tak, že se jeden den zamilu­jete a druhý se bez dotyčného neobe­jdete. K vytvoření závis­losti potře­bu­jete určitý čas,“ objasňu­je men­tor­ka a kouč­ka Mar­ti­na Fau další možnos­ti, jak se z nor­mál­ní lásky může stát něco nez­dravého. Do závis­losti člově­ka ale dokáže dostat i jed­iná konkrét­ní událost. Tře­ba ztrá­ta práce, nemoc nebo finanční potíže, jež dotyčného učiní závis­lým na part­nerovi v hmot­ném smys­lu slo­va. Až později, když opět tato situ­ace trvá déle, může hmot­ně závis­lý začít cítit tolik vděčnos­ti… a mít poc­it, že bez své drahé polovičky by nebyl „nikým“… že se k hmot­né závis­losti přidá i ta citová. A rozlišit, kde začíná jed­na a kde druhá, je zatra­cená dři­na. Ve všech takových pří­padech ovšem dokáže tohle nez­dravé poutání se a lpění na komko­liv vztah vel­mi rych­le pokřiv­it.

Jen my dva!

Dojde-li totiž k přero­du lásky v nez­dravou závis­lost, dostane se mezi dva lidi spous­ta „bah­na“. Závis­lý přestává vní­mat věci, které postrá­da­jí sou­vis­lost s part­nerem. Ignoru­je svo­je koníčky, své přátele, odmítá coko­liv proží­vat sám, může zaží­vat i obavy, že bez part­nera nic nedokáže, nic se mu nepovede nebo se mu něco při­hodí, pokud jej neb­ude mít někde „po ruce“. Pro­to závis­lák nutí svou lásku k non-stop koex­is­ten­ci, snaží se ome­zo­vat vol­ný čas svého pro­tějšku i chvíle, jež tráví mimo part­ner­ství. Hlídá ho, mno­hokrát za den tele­fonu­je, píše mu zprávy a mai­ly, a přit­om všem navíc vůbec nev­idí, že dotyčného doslo­va vysává a otravu­je, nevnímá ani to, že ničí vztah, který mohl být ve svém zro­du docela nor­mál­ní… Cítí jen jed­iné: potře­bu být part­nerovi nablízku, pro­tože bez něj přichází bažení. A trvá-li odloučení déle než sne­sitel­nou dobu, násle­du­jí touhu také úzkosti, dep­rese, výkyvy nálad, nesamostat­nost, dokonce i fyz­ická nevol­nost. Prostě všech­no to, co při ostat­ních druzích závis­losti, nazýváme absti­nenční­mi příz­naky. „I přes výše uve­dené navíc člověk závis­lý na lásce nebo pří­tom­nos­ti toho druhého popírá, že by bylo něco v nepořád­ku. Opět jako u jakéko­liv jiné závis­losti… Jen se zepte­jte alko­ho­li­ka, jestli má prob­lém s pitím?! Nane­jvýš mávne ruk­ou s tím, že pře­háníte. A tak je to i u emočního lpění,“ vysvětlu­je Mar­ti­na Fau.

Úmyslná pou­ta

Ale pozor, závis­lí nej­sou vždy­cky těmi, kdo jsou „na vině“. Něk­teří pato­log­icky smýšle­jící jed­in­ci na sobě vytváře­jí závis­lý­mi své part­nery napros­to úmyslně! A můžete se vsa­dit, že jejich osob­nost je oprav­du hod­ně narušená, pokud něco takového mají potře­bu dělat. Větši­nou za mohut­ného využití manip­u­lace, vyvolávání poc­itů nedostatečnos­ti, neschop­nos­ti… Pracu­jí s nízkým sebevě­domím, vyh­ledá­va­jí slabiny svého pro­tějšku a sys­tem­at­icky v něm budu­jí přesvědčení, že koex­is­tence je jed­iný možný způ­sob exis­tence manip­ulo­vaných k závis­losti. Zvrá­cené? Možná vám může být obou taky líto. Tak jako tak, mno­hdy dokonce ani jeden z nich netuší, že se mezi nimi děje něco nesprávného…

Záchran­ná brz­da

Mimo­cho­dem, tušíte, co by bylo vhod­né dělat, kdy­by se nějaký náz­nak závis­losti začal vkrá­dat i k vám domů? Kdy­byste si napřík­lad dokáza­la přiz­nat, že bez svého drahého nedáte poma­lu ani ránu, nebo vám doš­lo, že on možná až příliš lpí na vaší pří­tom­nos­ti ve svém živ­otě? Mlu­vte o tom. Tím začněte!!! Připravte se samozře­jmě na popírání ze strany závis­lého a fakt, že bude odmí­tat svou vinu. Popravdě, v tom ho klid­ně pod­pořte, proč něko­mu vyčí­tat nad­bytek citů? Spíš ho zkuste poma­lu navést k tomu, aby přemýšlel, ve kterém okamžiku se ten nad­bytek objevil, co ho ini­cio­va­lo, proč se to všech­no děje. Bez výčitek, obviňování, zes­měšňování nebo ultimá­ta. Jas­ně, že se vám po jeho boku zatím žilo šíleně… Ale! Buďte fér, nezvede­jte hlas a začněte se oba poma­lu připravo­vat na odvykání. „I v tom­to pří­padě fun­gu­je na závis­lost jed­iný lék: odpírání. Závis­lý se prostě musí naučit, že být sem tam bez toho druhého je nor­mál­ní,“ potvrzu­je Mar­ti­na Fau. Jděte na to poma­lu, pos­tup­ně, s pochopením – tedy, pokud samozře­jmě o svého závis­láč­ka sto­jíte nebo pokud part­ner je ochot­ný překonat vaše řekněme… emo­cionál­ně vydat­nější období, je-li míč na vaší straně hřiště. Zkrát­ka a dobře, když i přes stá­va­jící potíže s nevy­rov­naným vzta­hem chcete pokračo­vat, nespěchejte na uzdravení. Co se nějak­ou dobu kazi­lo, se bude také nějak­ou dobu regen­erovat. Tak na to myslete!!!

Nová pravid­la

Kaž­dopád­ně, pro váš nový, nezávis­lý začátek, to bude chtít pravid­la. Taková, která vymezí pros­tor pro jed­no­ho i druhého. „My lidé totiž i ve vztahu potře­bu­jeme mít možnost se vol­ně nadech­nout, být chvíli sami, odpoči­nout si od toho druhého, aniž by to nut­ně muse­lo zna­me­nat konec lásky nebo její oslabení,“ vyj­men­ovává Mar­ti­na Fau, co je tře­ba důsled­ně vysvětlit závis­lé­mu. A když to pochopí, budou tu vaše nová pravid­la, která tomu „nezávis­lé­mu“ zaručí pros­tor pro nadech­nutí a „závis­lé­mu“ dají možnost poz­nat, že žít se dá i jinak a jinde než po boku drahé polovičky. A pokud se stane, že dojde k porušení takových pravidel (jakože se to celkem jistě v počátku při­hodí)? Mějte po ruce i sankce nebo tresty, chcete-li. A důsled­ně je apliku­jte, aby ten, kdo se „odnauču­je“, defin­i­tivně pochopil, že s nesprávný­mi návyky je nut­né skutečně skon­co­v­at.

P.S.: Naneštěstí se může stát, že to nevyjde a závis­lost vaše­ho part­nera nepoleví. Pro takový pří­pad je dobré vědět, že není vaší povin­nos­tí setrvá­vat s ním. Chraňte si své prá­vo na živ­ot podle vlast­ních před­stav (a neod­píre­jte jej pří­pad­ně ani tomu druhé­mu).

Lás­ka nebo závis­lost?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.