Živ­ot plný možnos­tí a příleži­tostí výběru je náročný. Nikdy nemůžete mít všech­no, vždy jen něco. A co to bude? To je otáz­ka. Kom­p­liko­vaná fak­tem, že za svá rozhod­nutí jste zod­pověd­ní jen vy sami. A že vám vždy­cky (po)změní živ­ot. Jak se rozhodovat snáz?

1. Sbíre­jte a ana­lyzu­jte
Když se nemůžete rozhod­nout, jestli potře­bu­jete žlutý, nebo mod­rý svetr, ujas­něte si, z jakého jsou mater­iálu, k čemu je unosíte, jaký je poměr mezi kval­i­tou a cenou a vezměte v potaz tře­ba i to, jestli máte mís­to ve skříni nebo jestli se náhodou nechys­táte svetr koupit jako nálep­ku na blbou náladu, která pak zapadne na dno skříně. „Toto je samozře­jmě banál­ní přík­lad, ale i když budete váhat mezi dvě­ma poten­ciál­ní­mi part­nery, vníme­jte je v širších sou­vis­lostech. Nejen tady a teď, ale i z hlediska „co bude dál“? K čemu vám budou jejich vlast­nos­ti, jak vám naplní živ­ot? Skláde­jte si, jak­ou budouc­nost vám vaše rozhod­nutí při­nese, pusťte se do konkrét­ních vizual­iza­cí, nalaďte se na obě možnos­ti, vži­jte se do nich, a pak si řekněte, ve které možnos­ti jste se cíti­la lépe?“ doporuču­je kouč­ka Mar­ti­na Fau (www.stastnazena.eu).

2. Rozumem i srd­cem
Rezonu­jí vám čas­to při rozhodování v hlavě: „no tak, buď rozum­ná!“? Seberte odvahu a dovolte si jí nenaslouchat. Neudělat správné rozhod­nutí ze stra­chu, že není „rozum­né“, rozumějte racionál­ní, skutečně moc rozum­né není. Nejsme jen mozek, jsme i srd­ce! „Když jdu do rozhod­nutí rozumem, které­mu srd­ce sekun­du­je, cítím se posílená a při­padá mi to napros­to samozře­jmé. Když jdu s hlavou pro­ti srd­ci, mám ten­den­ci se ohlížet a bilan­co­v­at, jestli to bylo dobré rozhod­nutí, nebo ne, a čas­to pak litu­ji, že jsem se bála vybrat si tu opomenutou možnost,“ roze­bírá Mar­ti­na Fau s tím, že využití instink­tu je v pod­statě také vědomé rozhod­nutí. „Neex­is­tu­je totiž člověk, který by, byť na okamžik, neměl poc­i­ty, dojem, ale exis­tu­je mno­ho těch, kteří je pot­lačí, a v rozhodování uplat­ní zásad­ně racionál­ní kritéria. Vezměte pro­to své poc­i­ty a dojmy a propo­jte je s tím, co vám říká rozum.“

3. Najděte si jinou ces­tu!
Zmítáte se mezi variantou „A“ a variantou „B“ a vlast­ně ani jed­nu nevnímáte jako správ­nou? I to se stává. Ti, kdo věří v síly ves­míru, v tu chvíli pomýšlí na to, že jim kos­mos připravu­je ještě jiné ces­ty – a své rozhod­nutí ali­bi­sticky odloží. Ti, kteří věří více v sebe sama, pak jdou a naj­dou si třetí možnost sami. I to je velké rozhod­nutí. Rozhod­nutí, že se nenecháte zat­lačit do kou­ta jen pro­to, že na výběr máte zdán­livě pouze dvě vari­anty! Vari­anta „C“ pak možná při­jde trochu později, ale: „Ani večeři nes­níme jed­ním soustem. Složi­tou situaci pomáhá rozdělit na malé, pos­tup­né kroky a dílčí cíle. Pokud si dobře promys­líme, jaká kritéria jsou v konkrét­ním rozhodování důležitá, i kdy­by­chom je měli pro sebe podle důleži­tost oznámko­vat od 1 do 10, tak potom na zák­ladě toho můžeme být schop­ní lépe pra­co­v­at s okol­nos­t­mi a nenechat se jimi převál­co­v­at,“ doplňu­je Mar­ti­na Fau.

4. Raďte sobě, jako byste radili jiným
Pokud vás i po třetím bodě svírá stra­ch, že šláp­nete vedle, už jste v rozhodování nejspíš moc zamotaní a udělá vám dobře z něj na chvíli vys­toupit. Nikdo vám nezaručí, že se rozhod­nete správně, ale otáz­ka Jak se dopra­co­v­at většího nadhle­du je rel­e­vant­ní. Jak tedy? Před­stavte si, že ste­jné rozhod­nutí jako vy, má udělat vaše kamarád­ka. Tato meto­da je osvědčená, řešení vás větši­nou napadne téměř okamžitě. „Někdy jsme skutečně nejlepší­mi rád­ci, když neprom­lou­váme k sobě. K sobě máme výz­nam­ně kom­p­liko­vaný vztah. Pochy­bu­jeme o mno­ha věcech, které děláme, umíme a víme, chy­bí nám víra v sebe sama. Ale věřit tomu, že se dobře rozhodne náš kamarád, nám jde snáz…“ říká kouč­ka na závěr.

Zdroj: Časopis MOJE PSYCHOLOGIE, 01/2016, str. 28. Text: Jana Potužníková, Mar­ti­na Fau.

Naučte se rozhodovat správně!