Větši­na lidí oko­lo ní měla oprávněně poc­it, že ona nemá abso­lut­ně co řešit. Něko­mu ani nedokáza­la přiz­nat, jak moc se bojí. Už od osmatřiceti myslela na to, že ve 40ti si bude při­pa­dat stará. Taková moc mam­i­na. Že nechce svo­ji druhou živ­ot­ní eta­pu odstar­to­vat. Ten den se pře­valil v kalendáři jako jiný. A i přes ne-plán ho nakonec oslav­i­la. Obrovským poděkováním za to, že měla šan­ci sem dožít, zdravá, víc šťast­ná než nešťast­ná, má úžas­né děti, spous­tu přá­tel, vys­tu­dovala, vytvoři­la zázemí, zhar­mo­ni­zo­vala kar­iéru, a vůbec dělá věci, které ji baví. Doš­lo jí, jaký je živ­ot DAR.

Pokud vás někdy přepadá… otáz­ka “Jak zas­tavit čas, který spravedlivě tiká…?” Vykašlete se na to. OTOČTE UHEL POHLEDU. Podíve­jte se na tutéž věc z jiné per­spek­tivy. Tře­ba času, jiného člově­ka, mís­ta, jakko­liv vás napadne.

Hlavně žád­ný psy­chický blok! Je jako žírav­ina. Naše zkušenos­ti jsou vzác­né a cen­né. A máme je právě pro­to, aby­chom mohly jít vstříc našim plánům a vášním mno­hem rozum­nější a vybíravější na kval­i­tu. No ne? A tak si užíve­jme tady a teď. Už nikdy se nám dnešní den nezopaku­je. Ale může vejít do naše­ho živ­ota, jako neza­pomenutel­ný okamžik.

Stra­ch ze 40tky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.