Časopis MOJE PSYCHOLOGIE, 03/2015, str. 144 – 146. Text: Jana Potužníková, na otázky odpovídá Mar­ti­na Fau.

Toužíme po hezkých pocitech, úspěchu, dobrých lidech kolem sebe, penězích, slávě. Jen zapomínáme, že ces­ta ke štěstí nebývá vůbec prosluněná… Ať se podíváte, kam chcete, všich­ni o tom mlu­ví a všich­ni to (pocho­pitel­ně) chtějí. Živ­ot naplněný radostí, pohodou… Poz­i­tivní příst­up k věcem se kolem nás rozlévá a lepí se nám na paty, slad­ký jako med. Posled­ních zhru­ba dvacet let jako bychom se neú­navně hnali za štěstím, jež má takř­ka nevyčís­litel­nou hod­no­tu. Mlu­víme o něm, zdůrazňu­jeme, že všech­no by mělo být zal­ité sluncem, a co není, o tom se nem­lu­ví (nebo se na to berou pilulky). Jenže… tenhle příst­up není log­ický. Opomíjí ten nejzák­lad­nější prin­cip. Totiž že každá mince má dvě strany a že za jed­ním úsměvem větši­nou sto­jí spous­ta pláče, že za kaž­dou výhrou najdeme moře dřiny a že za kaž­dou posunutou hran­icí se kupí hro­ma­da stra­chu, který něk­do překon­al.

Výpověď negativních emocí

Ne – stra­ch, úzkosti, smutek, pláč, žár­livost, závist, otupění, ztrá­ta iluzí, zhnusení, odpor, rezi­gnace, poc­i­ty bez­mo­ci, zrady, nedostatek sebedůvěry… Nic z toho si neza­slouží být opomí­jené nebo ubí­jené pilulka­mi. Za nic z toho se nemusíte sty­dět. „Neg­a­tivní emoce jsou nor­mál­ní. Mlu­ví. Vypoví­da­jí. Pláčou. Upo­zorňu­jí na něco, co nechceme nebo pro nás není v pořád­ku. Nutí nás aktivo­vat sebe sama, náš mozek, změnit poc­it aktuál­ní nepo­hody na poho­du. Ženou vpřed naši pří­tom­nost. A nemá smysl si nal­há­vat, že my je nemáme. Má je každý, pro­tože neg­a­tivní emoce jsou staré jako lid­st­vo samo!“ říká men­tor­ka a kouč­ka Mar­ti­na Fau s tím, že jsou to právě tyto emoce a poc­i­ty, které (když je správně zpracu­jete) můžete přeměnit v ty nejlepší moto­ry na ces­tě k tomu vytoužené­mu štěstí.

Vnitřní rovnováha

Ano, je to tak. Zjednodušeně řečeno: něko­mu je dobře v teple a klidu na gauči, proč ne. Ale pokud jej z té pohody něco vytrhne, strhne se v něm lav­ina neg­a­tivních poc­itů, která jej donutí věci nas­tavit znovu tak, aby se mohl na svůj gauč vrátit,“ vysvětlu­je kouč­ka, podle níž také záleží na tom, zda své vytržení z tzv. kom­fort­ní zóny, ve které zažíváme právě kýžené poc­i­ty štěstí a uvě­do­mu­jeme si, že je nám dobře, můžeme změnit okamžitě, nebo jestli jsme se ocitli v delším, emočně spletitém období, vyžadu­jícím dlouhodobé a hlubší řešení. „V každém pří­padě je vhod­né neg­a­tivní emoce poslouchat, učit se v nich číst, aby­chom zjis­tili, co za nimi ve skutečnos­ti je, a pak také překoná­vat je a měnit na ty klad­né. Pro­tože to je to nejz­dravější, co pro tělo a mysl můžeme udělat, aby­chom sobě nas­to­lili rovnováhu,“ doplňu­je Mar­ti­na Fau.

Emoce jsou RACIONÁLNÍ!

Když to pak sečtete, vyjde vám spous­ta věcí. A min­imál­ně jed­na z nich je vel­mi přek­va­pivá: emoce býva­jí označo­vané za ira­cionál­ní chování, ale jsou do posled­ního výkřiku znechu­cením nebo hrů­zou či nesouh­lasem geniál­ně racionál­ní. „Něk­do mě zradil? Bolí to? Proč? Co se sta­lo? Přehléd­la jsem něco zásad­ního? Co mi to říká? Kdo všech­no v tom hrál roli a jak se kdo zachoval? Co s tím? Co dál? To je skutečně vel­mi racionál­ní analýza situ­ace, v níž emoce pracu­jí jako kon­trol­ka osob­ní spoko­jenos­ti,“ objasňu­je kouč­ka a ještě pokraču­je: „Emoce jsou reakcí na pod­ně­ty, a to, jaké při­j­dou, závisí nejen na naší poloze a při­jí­mači, ale také na tom, v jaké inter­ak­ci jsme s okolím. Což se prostě nedá napláno­vat.“

Pozor na přesilu

Ale hlavně: ani ty před­ví­datel­né, ani ty ryze „nepláno­vané“ emoce nemá smysl skrý­vat. Jen by se v sobě pak motaly, jed­na se spo­jo­vala s druhou a vytváře­ly by spolu jen těžko dekó­dovatel­né šifry a sil­né koal­ice, pro­ti nimž bychom s touhou ana­ly­zo­vat a bojo­vat mohli stát vcelku marně. „Naopak platí, že čím konkrét­nější před­stavu máme, co pro štěstí udělat, co to obnáší, jak se to jmenu­je, kolik čeho a kdy, tím pravděpodob­nost poražení té emo­cionál­ní koal­ice ros­te… A pokud kdoko­liv zaz­na­mená, že síla neg­a­tivního větru je pro něho těžko pro­razitel­ná, je nejlepší vyh­le­dat nezávis­lého odborní­ka, který spolu s vámi situaci nejen zan­a­lyzu­je, poj­menu­je hlavní prvky prob­lé­mu, ale také bude schopen přivést vás na ces­tu řešení a nového začátku,“ dodává Mar­ti­na Fau.

Všech­no zlé je pro něco dobré!